Výstava Fenomén IGRÁČEK připomene Česko-německou historii

Hlavní stránka | Kateřina Goroškov | Tiskové středisko | EFKO-Karton s.r.o./IGRÁČEK | Výstava Fenomén IGRÁČEK připomene Česko-německou historii

Město Šluknov a jeho zámek na severu Čech zvou nejenom k výletům do krásné okolní přírody, třeba do Karlova údolí, okolo starých lomů k Javorové bráně do Rožan, či do Kunratic, nebo k výstupu na vrch Hrazený, ale také k návštěvě nové výstavy pod názvem Fenomén IGRÁČEK. Ta proběhne v prostorách Šluknovského zámku v termínu od 4. března do 31. května. První den bude zahájena slavnostní vernisáží, při které budou představeny mimo jiné originální figurky IGRÁČKA. Ty speciálně pro tuto výstavu graficky zpracoval Miroslav Svoboda. Představí posledního majitele zámku pana Ervína Leopolda Nostitze – Rienecka, který panství spravoval v letech 1935 – 1945 a Ing. Františka Bienerta, zakladatele místní turistiky. Fenomén IGRÁČEK představí populární figurku v nejrůznějších povoláních a charakterech, v historických i moderních variantách. Návštěvníci výstavy uvidí ukázku výroby figurky a seznámí se s historií i současností oblíbené české hračky. Pro zájemce je rovněž připravena výtvarná dílnička, ve které si budou moci „nazdobit“ IGRÁČKA podle vlastní fantazie či široký sortiment IGRÁČKŮ k zakoupení. Putovní výstavu připravil český výrobce her a hraček, firma EFKO-karton s.r.o., která IGRÁČKA vyrábí, ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně, ve kterém před lety vznikla, a Inspirací Zlín.

„Šluknovský zámek – fénix, jenž vstal z popela. Šluknovský zámek se po ničivém požáru v roce 1986 a dvacetiletém chátrání opět zaskvěl ve své obnovené kráse a nabízí prvorepublikový prohlídkový okruh s průvodcem, který je věnovaný poslednímu majiteli šluknovského panství Ervínu Leopoldovi Nostitz-Rieneckovi. Při prohlídce můžete obdivovat zručnost současných řemeslníků, kterým se podařilo, aby zámek doslova vstal z popela. Při rekonstrukci dobových prostor Šluknovského zámku bylo rozhodnuto věnovat prohlídkový okruh právě době první republiky a Ervínovi, který byl posledním majitelem šluknovského panství a zámku. Během prohlídky se tak dozvíte o každodenní době první republiky, o Ervínových zálibách v lovectví a jezdectví, nebo navštívíte dětský pokoj dcery Amálky. Zájemci mohou nahlédnout i do prostoru zámecké půdy,“ uvádí Ing. Bc. Ivana Lukešová, vedoucí Odboru kultury ve Šluknově. „Šluknovský zámek, to není jen prohlídkový okruh, ale také řada kulturních akcí a výstav, které se zde pořádají. V letošním roce do zámku, kromě Fenoménu IGRÁČEK, zavítá také např. Pat a Mat, Lucemburské opráski a mnoho dalších výstav. V přízemí mohou návštěvníci města navštívit Regionální informační centrum města a zámeckou kavárnu, která nabízí až 12 druhů kávy z rodinné pražírny,“ dodává Ivana Lukešová.

Ervín Leopold Nostitz-Rieneck

Hrabě Ervín Leopold se narodil v roce 1898, a to na hlavním sídle svého rodu – na zámku v Sokolově. Jeho rodiči byli Ervín Felix z Nostitz-Rienecku a Amálie Podstatzky-Liechtenstein, kteří měli vedle Ervína Leopolda ještě tři další děti. Do manželského stavu vstupuje Ervín v roce 1934 v Karlových Varech, ženil se tedy jako 36-letý a jeho manželkou se stala německá šlechtična Gertruda Marie von Borkenau, které bylo v den svatby 27 let. Ervín Leopold měl se svou chotí dvě děti – dceru Amálii, která se narodila v roce 1935 a syna Martina, narozeného v roce 1937. Po druhé světové válce byla hrabata Nostitz-Rieneckové z Čech vysídlena a odsunuta do Rakouska a jejich majetek byl zkonfiskován. Ačkoli zástupci české šlechty dostali po druhé světové válce mnohdy své majetky zpět, u Nostitzů tomu tak nebylo, protože se jednalo o původně německý rod z Lužice. Rod Nostitzů však považoval České království za svůj nový domov, kterému dal mnoho vzdělaných příslušníků, rovněž českých vlastenců.
Po roce 1945 se odstěhoval Ervín Leopold i se svou rodinou do Vídně, kde v roce 1952 ve věku nedožitých 54 let zemřel. Jeho manželka Gertruda Marie zemřela v roce 1995 jako 88-letá. Rok poté, tedy v roce 1996, zemřela jejich dcera Amálie a poslední z rodiny, syn Martin, zemřel v roce 2005.

Inženýr František Bienert se narodil jako druhé dítě z pěti sourozenců ve Šluknově, kde prožil celý svůj život. Po ukončení základního vzdělání ve Šluknově pokračoval na škole v Libáni u Jičína, kde se učil českému jazyku. Poté navštěvoval tkalcovskou školu ve svém rodišti a pokračoval na státní odborné škole pro tkalcovství ve Varnsdorfu a Vyšší škole textilní v Aši. V Teplicích-Šanově absolvoval na reálce přípravné studium. V Praze na Vysoké německé škole získal titul inženýr s vyznamenáním. Ovládl též rychlé psaní – těsnopis a studoval cizí jazyky.

Jeho prvním zaměstnavatelem byl Adolf Pietschmann. Druhá světová válka jej zastihla jako tlumočníka v Africe. Po válce byl pro své odborné znalosti ponechán ve svém domově a nebyl tak odsunut do Německa. Pracoval v různých textilních závodech. Do důchodu odcházel ze závodu Bytex v Rumburku, kde pracoval jako hlavní technolog. Pro své vědomosti a znalosti si jej všude vážili. Otec bral své děti od útlého dětství na vycházky do přírody a na různé výlety. Už tenkrát vzplála v srdci nejen malého Františka láska k přírodě a k domovu.

Po válce založil ve Šluknově turistický oddíl, později i TOM – turistický oddíl pro mládež. Se zájemci, ale hlavně s dětmi, se vydával na výlety do lesů, skal i měst. V té době mnoha generacím předával rád své bohaté zkušenosti a znalosti o přírodě. Trasy mu vyhledával jeho starší bratr Eduard ve starých průvodcích a mapách, a dokud mu to zdraví dovolovalo, putovali spolu. Jeho výlety a vycházky po okolí byly vždy zdrojem zábavy i poučení a mnozí, kteří „prošli“ jeho rukama, na tu dobu nemohou zapomenout.
15. září 1990 se vydal na rozhlednu Tanečnice u Mikulášovic. Nevěděl, že je to jeho poslední výlet. Druhý den časně ráno ukončila život Františka i jeho bratra Eduarda zákeřná ruka vraha. Oba jsou pochováni v rodinném hrobě na pravé straně v dolní části šluknovského hřbitova. 24. 11. 2012 byla bratrům Bienertovým i jejich sestře Alžbětě, která se o bratry celý život starala, na jejich rodném domě u kostela odhalena pamětní deska. V letošním roce bude připomenuta tato 30 let stará tragédie a na zámku bude k vidění výstava fotografií, které nafotil tento výjimečný muž.

Ke stažení: