Putovní výstava Fenomén IGRÁČEK kotví na Zámku ve Žďáře nad Sázavou

Hlavní stránka | Kateřina Goroškov | Tiskové středisko | EFKO-Karton s.r.o./IGRÁČEK | Putovní výstava Fenomén IGRÁČEK kotví na Zámku ve Žďáře nad Sázavou

Výstava Fenomén IGRÁČEK bude tentokrát k vidění jen pár kilometrů od současného rodiště této legendární hračky. Na výstavě pro celou rodinu čekají návštěvníky žďárského zámku kromě historických i moderních podob osmicentimetrové postavičky také dva neprodejné unikáty. A to v podobě svatého Jana Nepomuckého a dostihové jezdkyně Laty Brandisové, první ženy, které se podařilo vyhrát Velkou pardubickou. Výstava je připravena pro návštěvníky od 23. října tohoto roku a potrvá až do 31. ledna 2021 v areálu zámku. Ten se nachází v těsné blízkosti památky UNESCO – poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Tvůrci výstavy připravili i sekci, která představí hrdinu dnešních dní – IGRÁČKA s rouškou, díky němuž bylo v rámci projektu Pomáhej s IGRÁČKEM vybráno již přes jeden milion korun. Z prodeje každého takového IGRÁČKA putuje patnáct korun na nákup ochranných pomůcek pro zdravotníky, záchranné složky, charity. Putovní výstavu připravil český výrobce her a hraček, firma EFKO-karton s. r. o., ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně a Inspirací Zlín.

„Výstavou Fenomén IGRÁČEK chceme všechny návštěvníky pozvat a upozornit na bohatství našeho kraje. Zámek, kde se výstava nachází, se rozkládá v areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Celý příběh tohoto místa se začal psát již v polovině 13. století, kdy mniši cisterciáci založili v hlubokých žďárských hvozdech zakladatelský klášter. Nový směr a dynamiku přineslo 18. století a působení opata Vejmluvy, který spolu se stavitelem Janem Blažejem Santini-Aichlem vdechl areálu nový život. Na jeho pokyn Santini vystavěl své vrcholné dílo, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je památkou UNESCO. Za josefinských reforem v roce 1784 byl klášter zrušen a postupně upravován na zámek. V 90. letech 20. století byl žďárský zámek navrácen rodině Kinských. Nyní cesta pokračuje vznikem Muzea nové generace, kde se kombinují zážitkové a multimediální prvky s exponáty zapůjčenými z významných českých institucí. Návštěvníci s námi mohou zažít jedinečnou atmosféru týkající se historie, života, tvořivosti a krásné žďárské přírody, “ uvádí Ing. Martina Sedláková, Zámek Žďár nad Sázavou. „Ti, kdo k nám zavítají, tedy mohou obdivovat nejenom bohatou historii, ale i to, jak se kraji daří v současnosti. Jako kulturní centrum regionu si velmi ceníme celé řady významných firem, díky kterým se daří kontinuálně udržovat a podporovat lidskou tvořivost. Právě ta je jedním z hlavních pilířů našeho zámku. Motto rodiny Kinských, současných majitelů zámku, totiž zní: „Jen společnost, která tvoří, žije.“ Skvělým příkladem je právě IGRÁČEK. Výlet za touto legendární figurkou mohou návštěvníci kormě návštěvy výstavy fenomén IGRÁČEK obohatit i o komentovanou prohlídku zámku Po stopách Santiniho nebo o výstavu Umění baroka ze sbírek Národní galerie v Praze,“ dodává Martina Sedláková.

„Pro žďárskou výstavu jsem z IGRÁČKA vytvořil svatého Jana Nepomuckého, který je patronem nejznámější památky Žďáru – poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Druhou unikátní figurku jsem ztvárnil do podoby Laty Brandisové, která měla velmi úzký vztah k majitelům žďárského zámku, svým příbuzným hrabatům Kinským. Právě v barvách jejich stáje a v sedle jejich Normy dokázala v roce 1937 vyhrát jako zatím jediná žena v historii Velkou pardubickou,“ uvádí ke své volbě historik a modelář Miroslav Svoboda.

„Prostřednictvím výstavy Fenomén IGRÁČEK neseznamujme děti a jejich rodiče pouze s námi vyrobenými hračkami a výrobou. Expozice je také vždy spojena s velmi silným příběhem lidí z daného regionu,“ uvádí Miroslav Kotík, majitel firmy EFKO-karton s.r.o. z Nového Veselí. „Když jsme do výstav zařadili i ručně vyrobené figurky ztvárňující významné osobnosti daného regionu, netušil jsem, kolik zapomenutých krásných lidských příběhů bude tímto počinem opět oživeno. Některé osudy, jako třeba právě ten Laty Brandisové, nás učí, jak je sláva pomíjející. „Fenomén IGRÁČEK“ tak ukazuje mnohem víc než jen plastové figurky. Na výstavu ve žďárském zámku se moc těším. Zveme všechny, aby se přišli podívat, jakou cestu IGRÁČEK urazil od doby, kdy naše firma obnovila jeho výrobu,“ dodává Miroslav Kotík.

„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ (Lata Brandisová)

Marie Immaculata Brandisová

se narodila 26. června 1895 v Úmoníně v tehdejším Rakousko-Uhersku a zemřela 12. května 1981 v rakouském Reitereggu. Známá byla pod jménem Lata, a byla první československou dostihovou jezdkyní, která zvítězila ve Velké pardubické steeplechase.

Brandisové jsou dodnes žijící stará tyrolská šlechtická rodina, jejichž kořeny sahají až do 13. století. Dne 26. června 1895 se v Úmoníně u Kutné Hory Leopoldovi a Johanně Brandisovým narodila dvojčata Marie Immaculata (Lata) a Marie Kristýna (Týna). V roce 1897 se rodina přestěhovala do zámečku v Řitce u Mníšku pod Brdy. Lata s Kristýnou se učily jezdit na koni od osmi let a od desíti samy řídily bryčku. Jejich zábavou byly „důstojnické dostihy“ – dívky jezdily v mužských šatech a se sazemi namalovanými kníry. S otcem navštěvovala dostihy ve Velké Chuchli a sama ráda jezdila nejen na koních, ale i na velocipédu.

V roce 1933 se Lata poprvé zúčastnila Velké pardubické s tehdy šestiletou klisnou Normou z chovu Zdenka Radslava Kinského. Získala s ní třetí místo. O rok později byla tato dvojice druhá o tři délky za vítěznou německou klisnou Wahne a v roce 1935 byla Lata s Normou pátá. Protože v té době Velkou vyhrávali němečtí koně, rozhodl se Kinský sérii jejich vítězství překazit. Do sedla Normy proto v roce 1936 posadil D. Pogliagu, který ovšem klisnu přivedl jen na páté místo a Němci opět slavili vítězství. Zdenko Radslav Kinský chtěl Normu zařadit do chovu. Lata jej ovšem přesvědčila, aby ji mohla ještě rok trénovat. Norma byla ve výborné formě, a tak ji Kinský v roce 1937 ještě jednou – naposledy – do Velké pardubické přihlásil. Lata dovedla Normu k senzačnímu vítězství, o kterém se ještě dlouho mluvilo.

Jan (Johánek) z Pomuka

se narodil mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku a zemřel 20. března 1393 v Praze. Byl generálním vikář pražského arcibiskupa, později uctívaný jako svatý Jan Nepomucký, mučedník katolické církve a jeden z českých zemských patronů.
Stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého nedaleko Žďárského kláštera se realizovala díky letité, úzké a nesmírně plodné spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět vyšel od opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy, který byl zcela prokazatelně ctitelem Jana Nepomuckého ještě před blahoslavením a posléze kanonizací této osobnosti.

Příprava projektu je datována do období od konce měsíce dubna do počátku měsíce srpna roku 1719 a je považována za bezprostřední reakci opata na nález zachované tkáně v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále dne 15. dubna 1719. Projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini – Aichel, kterému měl opat Vejmluva prezentovat své představy o podobě nového svatostánku a použitých symbolech, což bylo plně v souladu s požadavkem církve: “Zadání patří otcům, provedení umělci“. Santini pojal projekt zcela individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti v oblasti tvarů církevních staveb. Vytvořil tak unikátní dílo, které dnes navštěvují tisíce poutníků a turistů.

Ke stažení: